,,Dala jsem se na cestu respektující výchovy, začala sledovat profily na dané téma, nastudovala si teorii a zkouším to aplikovat do praxe. Místo pocitu spokojenosti jsem ale frustrovaná z každé sebemenší chyby.”
Tyto a podobné věty mi od vás chodí často ve zprávách.
Jak to tedy je? Dělám chyby ve výchově? Mám vůbec právo dělat chyby? To, co vám teď napíši, si prosím zapamatujte:
- Ano, dělám chyby.
- Ano, mám právo dělat chyby.
- Ano, také někdy večer rekapituluji den a říkám si: ,,Tak dneska jsem to fakt posrala.”
Když udělám chybu (křičím na děti, jsem na ně zlá, řeknu něco, co nechci, apod…), tak:
- chybu si uvědomím
- příjmu za ni plnou zodpovědnost (Dítě za moji reakce nemůže. Ať už udělalo cokoli, jsou to moje vzorce chování a moje reakce na situaci.)
- až jsem v klidu, k události se vrátím
- vysvětlím dítěti, co se stalo (Křičela jsem na tebe.)
- vysvětlím, proč jsem se tak chovala (Byla jsem po celém dni unavená a v tu chvíli jsem to neuměla vyřešit jinak.) a nezatahuji do toho dítě (Vylil jsi pití a to mě naštvalo.)
- omluvím se
Zároveň vím, že:
- je lidské dělat chyby, nejsem robot
- je v pořádku dítěti ukázat, že nejsem vždy v dobré náladě, pak i dítě vnímá, že je v pořádku, když se někdy necítí dobře
- když udělám chybu a omluvím se za ni, učím tím i dítě, jak se má zachovat, když bude v podobné situaci
Lektorka efektivního rodičovství s akreditací MPSV a zakladatelka projektu Vědomá výchova.
Pomáhám rodičům najít cestu k dětem i k sobě pomocí vzájemného respektu a komunikace.
Celý můj příběh si můžete přečíst zde.